• Ostatní 02.07.2013 No Comments

    Povodní poškozená fasáda

    Povodní poškozená fasáda

     

       Katastrofální záplavy mohou  vznikat i mimo dosah řek, říček a potoků.   Zdrojem nebezpečného  vodního živlu jsou bezesporu i rybníky,  jezera - a  dokonce  i prostinká studna. Člověk už doslova neví, čeho by se měl  dřív  bát. Voda valící se z polí, luk a přeteklých rybníků  (protržených  hrází) může mít ještě horší účinky než  řeky vylévající se ze svých  koryt. A právě to se stalo  s barokním zámkem v Táboře-Měšicích. Během  několika minut  byly přízemní komnaty, zámecký kostel, stáj a sklep  beznadějně  zaplaveny vodou…

       Přišlo to náhle a zcela nečekaně. V neděli ráno 02.06. 2013 mě komorná zámku vzbudila hlasitým voláním z nádvoří: „Kdybyste ráčil vstávat a zavolal hasiče. Jsme zatopení!“ Vyhlédl jsem letmo z okna prvního patra zámku. Na nádvoří a v přilehlém zámeckém parku se nacházelo asi něco přes půl metrů silně proudící vody. Řítící se živel bral sebou vše, co mu přišlo do cesty. V silných vírech odtokových kanálů se motal nábytek všeho druhu, části oděvů, boty a hnízda utonulých vylíhlých ptáků, kteří ještě neopeření, neměli šanci ulétnout. Uprostřed nádvoří, vedle plovoucího koberce, dominoval utopený černý kocour…

       Vyděšen tímto strašným panorama,  jsem zavolal hasičskou pohotovost. Sdělili mi, že jsou všichni požárníci v Táboře a okolí od půlnoci v plném nasazení. Prý samozřejmě přijedou, ale nebudete ho ihned. Přiřítili se jako dělová koule v 08:35 hod. Spatřil jsem naprosto vyčerpané, nevyspalé muže, bezradně pozorujíce valící se proudy vody okolo zámku, zaplavující v přízemí jednu komnatu za druhou.

        “S tím se nedá nic dělat!“ sdělil mi velitel, jehož zdrcená tvář demonstrovala, že úporná noc ho přivedla na pokraj jeho fyzických i psychických sil. “Bude nutné dole v komnatách otevřít všechny dveře, aby přítok mohl volně proudit ven. V opačném případě se bude hromadit voda na nádvoří a bude stoupat až do prvního patra.“ Naprosto vyčerpaný hasič pokrčil rameny: „Lepší zprávu pro Vás nemám. Doufejme, že ten zámek neodplave!“

       V některých částech přízemních komnat však byl tlak proudu vody již tak silný, že dveře otevřít nešly. Požárníci je musely vyvrátit hrubým násilím. Živel se vřítil s veškerou dravostí do přízemních prostor zámku a otevřenými prostorami vyvěral opět ven, připomínajíc jakýsi vodopád s kalnou, hnědou polní půdou znečištěnou kapalinou, která snad kdysi mohla být vodou, ale nyní připomínala spíš něco mezi tekutým bahnem a močůvkou.

       Živel se totiž vytvářel z přeteklého rybníka nad zámkem a proudícím bahnem z polí, mísící se s močůvkou vedle sousedícího zemědělského velkostatku. Ona pozoruhodná kombinace v dolních prostorách ničila vše, co jí stálo v cestě a ještě navíc horní část zámku naplnila tak intenzivním zápachem, že je prakticky dodnes takřka nvyvětratelný. Dočasně je vstup možný pouze s ucpaným nosem.

       Brodil jsem se s ostatními obyvateli zámku dole v přízemí povodní, abych zachránil alespoň, to co se ze zátopy vylovit dá. Ovšem proud vody byl příliš silný. Místo, abych zachraňoval koberce před nejhorším, spíš jsem se jich přidržoval. Živel byl neobyčejně mohutný. Člověk neměl stabilní půdu pod nohama. Naprosto vytížená centrální jímka zámku, kam proudy vody, močůvky a bahna směřovaly - o vrchních rozměrech 3 x 2 metry čtvereční a hlobkou cca. 4 metry s přepadem do městské kanalizace, by neměla mít problém hravě strhnout do svého rotujícího víru až čtyři osoby najednou. Tam jsem logicky skončit nechtěl.

    Držel jsem se zuby nechty koberce a odmanévroval jsem jej do blízkého kouta, kde proud smrduté kapaliny podstatně zeslábl. Kolem mě plavaly do odkryté jímky: dřevěná truhlice z 19. století, dva noční stolky (secese), stolička z 18. století, dřevěné vyřezávané džbánky z roku 1912,  květinové truhlíky,  cca. 2000 pohlednic a prospektů barokního zámku Tábor-Měšice. Na další si v tom strachu a chaosu už nepamatuji…

       V zámeckém kostele byly pod vodou vyřezávané lavice  z 18. stoleti a modlitebna. Koberce odplavila voda, ale jeden se podařilo zachránit. Zůstal trčet na plynovém vytápění, které bylo zaplaveno jen částečně. Vchodem do kostela sice proudily záplavy, ale vstupní dveře z 18. století hasiči nevyvrátili, takže jsou pouze podmáčené.

       Něco tak hrozného jsem doposud nezažil a nepřál bych to ani tomu nejhoršímu nepříteli. Nejen to, že síla vodního živlu s vámi smýká sem a tam. V panice navíc nabýváte dojmu, že se asi musíte utopit. Ještě k tomu, ona příšerně ledová voda se prakticky dostanete až do každého zákrutu vaších textilií i když nejste doslova pod hladinou. Začnou vám tuhnout nohy i ruce a máte ten dojem, jako byste se nemohli hnout z místa. Mnoho lidí se při povodních utopí (hlavně na jaře v ledové vodě), neboť tento zákeřný efekt podchlazení neznají a nebo jej podceňují…

       Prohlídky barokního zámku v Táboře-Měšicích se až do odstranění následků, nekonají. Předběžný odhad škod se pohybuje okolo 1.5 milionů Kč. Protože jde o částku, kterou nemůžeme financovat ze svých privátních zdrojů, žádáme a prosíme vás o nalehavou pomoc. Jsme vděční za jakýkoli finanční dar. Přispějte prosím na tento účet:

     

    Komerční banka Tábor

    číslo účtu: 214946 301     Bankovní směrovací číslo: 0100

    Důvod platby: Záplavy 2013, zámek Tábor-Měšice               

  • Ostatní 10.01.2012 32 Comments

    Jaroslav Hašek na Lipnici 1922

    Jaroslav Hašek na Lipnici 1922

    Jaroslav Hašek byl a zůstává neznámým velikánem. V době komunistické totality se o něm nahromadilo nepřeberné množství marxistických legend a nepravd.  Čeští a sovětští komunisté padělávali o něm dokumenty a mystifikovali jeho život. Autor “dobrého vojáka Švejka” do Komunistické strany nikdy nevsoupil i když k tomu byl několikrát fanatickou stalinistkou Anežkou Hodinovou-Spurnou vyzván. Slíbil pouze, že bude psát do “Rudého práva” humoresky a bolševickou fanatičku nazval “ohnivzdornou čarodějnicí”…  Je třeba už skončit s neustále se omýlajícími marxistickými legendami o jeho životě a současně o jeho působení v Rusku.  Jaroslava Haška je nutné rehabilitovat z komunistického sevřetí ideologických nesmyslů.  Irina Dunajevskaja tvrdí, že vše je fikce:  “Nevěřte prosím vás ničemu. Je to všechno pustá lež. Materiály o Haškovi  do jeho muzea v Bugulmě byly všechny dodány z Moskvy. Hašek v Bugulmě nikdy nebyl. Co vlastně dělal v Rudé armádě a kde vůbec působil, nikdo neví. Mimo padělků o tom neexistuje ani jeden zápis. Naše Komunistická strana  si vytvořila Haška tak jak jej potřebovala a tento pokřivený, smyšlený obraz musí být jako oficiální ‘pravda’ vnucen i Čechoslovákům…”  Jaký byl ovšem doposud neznámý  Jaroslav Hašek ve skutečnosti? Na to naleznete odpověď v knize (literatura faktu):

    Jan BERWID-BUQUOY

    Jaroslav Hašek a jeho “dobrý voják” Švejk

    - Čeští občané, rakouští vojáci nebo ruští bolševici? -

    Herbia s.r.o.  ISBN:  978-80-904079-7-8, České Budějovice 2011.

    Objednávky:

    ČIMS, barokní zámek Měšice, Chýnovská 1, 39156 Tábor, telefon/fax: 381 256 049 (záznamník),

    e-mail:  jan.berwid-buquoy@arcor.de

    Cena149,- Kč

    ————————————————————————————————————————————

    Jaroslav Hašek a jeho "dobrý voják Švejk"...

    Jaroslav Hašek a jeho "dobrý voják Švejk"...

    Kniha politologa  Jana Berwida-Buquoye doslova vymetá komunistické legendy, tak jako padělky o Jaroslavu Haškovi a popisuje autora “dobrého vojáka Švejka” jakým ve skutečnosti byl. Obsah publikace slouží k rehabilitaci největšího českého humoristy a satirika, kterého jsme kdy měli. Haškovo dílo je zařazeno do análů světové litaratury a z hlediska morálního není možné, aby autor i jeho myšlenky i nadále setrvávali v ideologických křečích komunistické propagandy.

    Bc. Jan Grimm

    Zámecký knihovník na barokním zámku v Táboře-Měšicích

    Josef Švejk

    Josef Švejk

    Rakouský voják Josef Švejk

    Rakouský voják Josef Švejk

    ——————————————————————————————————————————–

     

  • Ostatní 05.12.2011 32 Comments

      Komunistická cenzůra číhala všude...V letech 1960 - 1968 jsem pro “Dikobraz” napsal  celou řadu aforizmů, které můj šéf Dr. Eduard Littman přes tehdejší komunistickou cenzuru neprotlačil. Hlavně “Dikobraz” byl pod drobnohledem ideologických veličin ÚV KSČ, aby náhodou ostny satiriků a vtipálků nebyly namířeny proti “předvoji dělnické třídy” a hlavně sovětským soudruhům . Nejožehavější byla tato moje básnička z roku 1963:

     

    Vůdce mezinárodního proletariátu

    Kdo se to potácí na rohu ulice ?

    Maličká postava, placatá čepice.

    Kdo to tam naříká, kdo to tam zvrací ?

    Soudruzi, to LENIN se ze schůze vrací !

    ———————————————————————————————

    Komunistická cenzůra byla všudypřítomná...Výše uvedená básnička se ani do rukou cezorů nedostala. Jakmile jí Dr. Littman ode mne obdržel, okamžitě jí utajil a nechal jí kolovat v opisech. Zde jsou však aforizmy z let 1960 - 1968, které bdělým okem komunistické cenzůry neprošli a to ani v době tzv. “Pražského jara 1968″:

     

    ————————————————

    Lid buduje socialismus, ale lidi na to kašlou.

    ———————————————————————————————

     ”Píchni jako řízni !”, pravila domovní důvěrnice, když našla svého muže pod schodama s nožem v zádech a s uříznutou hlavou.

    ———————————————————————————————

    Kdyby mi mělo stoupat přirození podle životní úrovně v ČSSR, tak bych si do konce života nezasouložil !

    ———————————————————————————————

    Již klasikové marxismu-leninismu věděli, že budování socialismu bude radostné, ale že to bude taková komická groteska, to nikdo netušil.

    ———————————————————————————————

    Práce je posledním zoufalým pokusem člověka jak získat peníze. Kdo práci hledá je hlupák. Kdo nějakou našel má smůlu.

    ———————————————————————————————

    Peníze, jako takové, nepřinášejí člověku štěstí. Je ovšem zarážející s jakou lehkostí ti bohatí toto své neštěstí nesou.

    ———————————————————————————————

    Kdo se v naší společnosti nezbláznil, je si toho sám vinnen.

    ———————————————————————————————

    Peníze sice nejsou všechno, ale bez peněz je všechno na nic.

    ———————————————————————————————

    Sardinka je ve skutečnosti velryba, která prodělala všechny fáze budování socializmu.

    ———————————————————————————————

  • Ostatní 03.12.2011 43 Comments

    Logo satirického týdeníku "Dikobraz"

    Logo satirického týdeníku "Dikobraz"

    S “Dikobrazem” jsem kooperoval v letech 1960 - 1968, coby volný spolupracovník a byl jsem jeho nejmladším dopisovatelem. Mým tehdejším šéfem byl redaktor Dr. Eduard Littman (současně tajný spolupracovník Rádia Svobodna Evropa, pobočka Vídeň). Píši o tom ve své knize (literatura faktu) - Jan Berwid-Buquoy: “Jaroslav Hašek a jeho ‘dobrý voják Švejk’ - Čeští občané, rakouští vojáci anebo ruští bolševici?” (ISBN 978-80-904079-7-8, České Budějovice 2011). Po mém odchodu do emigrace (Rakousko) dne 13.09. 1968 jsem přestal s “Dikobrazem” spolupracovat…

    —————————————————————————————————————————

    AFORIZMY A POSTŘEHY

    Nesmějte se protekčním dětem - jednou vás povedou!

    Jan Berwid-Buquoy:  “Dikobraz”, čís. 2/1968

    ————————————————————————————————————————————————-

    Chodec delší dobu pozoruje párek rybářů, kteří zadumaně sedí u řeky. “Berou?” ptá se chodec rybáře. Rybář mlčí. “Můj muž je němí”, odpovídá žena. “Promiňte a vy jste něco chytila?” Na to rybář: “Moje žena je hluchá.”

    Jan Berwid-Buquoy:  “Dikobraz”, čís. 3/1968

    ————————————————————————————————————————————————-

    Za druhé světové války pluje jedna americká flotila s tajným posláním. Směr plavby byl určován postupně velitelskou lodí. Během noční bouře se ztratila jedna tanková loď, jejíž posádka ke svému zděšení ráno shledala, že loď je zcela osamocena. Naštěstí za několik hodin uviděli americkou bitevní loď. Spěšně signalizovali: “Kde jsme?” Bitevní loď se otázala: “Kam plujete?” Podle pravdy odpověděli: “Nevíme.” Po delší pauze přišla odpověď: “Když nevíte, kam plujete, nepotřebujete vědět, kde jste!”

    Jan Berwid-Buquoy:  “Dikobraz”, čís. 13/1968

    ————————————————————————————————————————————————–

    Je-li dlouho ticho, potom každý hlas se zdá být burácením.

    Jan Berwid-Buquoy:  “Dikobraz”, čís. 16/1968

    ————————————————————————————————————————————————–

    Netvrdím, že všechno bylo za těch dvacet let špatné, ale je nutné říci - že mnohé bylo ještě horší.

    Jan Berwid-Buquoy:  “Dikobraz”, čís. 19/1968

    —————————————————————————————————————————————————

  • Ostatní 03.12.2011 47 Comments

    Dikobrazík 1960 - 1968

    Dikobrazík 1960 - 1968

    Dikobraz 1960 - 1968

    Je mnoho krutých a tragických srážek, ale nejhorší srážkou je, když narazíte na blbce.

    ——————————————————————————————————–

    Kdo ví, umí. Kdo neví, čumí!

    ——————————————————————————————————–

    Žena je druhým nejchytřejším tvorem - hned po člověku. Ovšem už by měla s tím druhým místem začít něco dělat, neboť na to druhé místo se začínají nezadržitelně cpát delfíni.

    ———————————————————————————————————————————————

    Abych se neopakoval, chtěl bych zdůraznit to, co jsem řekl na začátku…

    ———————————————————————————————————————————————

    Výňatek z projevu žokeje k závodnímu polokrevníkovi, který jej před překážkou v závodišti Praha-Troja (cena o pohár “Dikobrazu”) vyhodil v létě 1963 ze sedla: “To jsi kůň, ty vole? Jsi osel, ty krávo!”

    ———————————————————————————————————————————————

    Když už s někým nemůžeš vyjít, tak s ním alespoň vyběhni!

    ———————————————————————————————————————————————

    Když krávy bučí, mají hlad. Když nebučí, tak už si zvykly.

    ———————————————————————————————————————————————

    Nikdo není na tomto světě zbytečný. I ten největší blbec, může sloužit alespoň jako špatný příklad.

    ———————————————————————————————————————————————

    Prosíme ty, kteří přicházejí do práce pozdě, držet se vlevo, aby se nesrazili s těmi, co odcházejí z podniku před ukončením pracovní doby.

    ———————————————————————————————————————————————

    Mezi demokratizací a demokracií je takový rozdíl jako mezi vodou a vodkou.

    ———————————————————————————————————————————————

  • Ostatní 18.10.2011 59 Comments

    Erb rodu Berwid-Buquoy

    Erb rodu Berwid

    1997

    Kupní smlouvou, týkající se zdevastovaného barokního zámku v Táboře-Měšicích mezi MěU Tábor a Dr. Janem Berwidem-Buquoyem z Ellgutu přechází tato historická památka do majetku berlínské rodiny Berwidů-Buquoyů, která ovšem původně pochází z Jižních Čech a to přímo z Táborska. Erb rodu Berwidů z Ellgutu (vlevo). Latinské heslo zní: Nostra Deus caritas est…Qui uti scit ei bona (Náš Bůh je láska…Nechť získává ten, kdo umí).

    Jeden člen rodiny Berwidů (Jiří Bervida) ze Sedlečka u Chotovin se roku 1698 oženil  s Němkou (Marií Werkstattovou) ze statku Svrabov. Werkstattové byli sudetoněmeckou rodinou pocházející z Liberecka. Na Táborsko je přivedla německá rodina hrabat z Götzu, kterým tehdá patřili Chotoviny. Po první svatbě svého syna Jana roku 1719 odchází Jiří Bervida (později Georg Christian Philipp Berwid von Ellguth) se svojí ženou zpátky do Sudet na Liberecko. Poté  se oba stěhují do Německa a usazují se v Braniborsku. Jeho manželka tam totiž po příbuzných zdědila mlýn.

    Ačkoli se Jiří Kristián Filip Bervida narodil v Sedlečku u Chotovin, psal se v Německu se šlechtickým přívlastkem z Ellgutu (von Ellguth). Protože německé slovo “Ellguth” znamená v češtině Lhota, jde zřejmě o parafrázi na jeho příbuzenstvo z obce Balkova Lhota nedaleko Svrabova na Táborsku. Jeho syn Jan (1698 - 1767) tam sídlil po druhém sňatku  roku 1731 se svojí ženou Johannou na tvrzi Balkova Lhota. Bervidové žijí v Balkově Lhotě dodnes.

    ————————————————————————————————————————————————–

    tvrz-balkova-lhota3

    Tvrz Balkova Lhota, kde sídlil 1731 - 1767 rychtář Jan BERVIDA

    ————————————————————————————————————————————————–

    Současný majitel barokního zámku v Táboře-Měšicích Dr. Jan Nepomuk Albert Berwid-Buquoy z Ellgutu se narodil v Praze a po svém otci se měl jmenovat “Kopecký”. Po přepadení Československa vojsky Varšavské smlouvy 1968 emigrovala rodina ke svým příbuzným (Grimm) do Západního Berlína, kde se nechala přejmenovat na dívčí jméno matky (Věra Marie Bervidová, křtěná Bervidová z Buquoyů). Západoberlínský senát uznal rodině německou verzi Berwid po příbuzných ze Sudet (Liberecko), kde se Věra Marie 01.01. 1926 narodila.

    Protože německá liberecko-braniborská linie Berwidů z Ellgutu již v 19. století vymřela, prokázal současný majitel barokního zámku v Táboře-Měšicích příbuznost své matky s tímto rodem Berwidů a doložil, že je nejstarším žijícím mužským potomkem této větve, pocházející původně z anglického hrabství Berwickshire (Berwick upon Tweed). Výbor pro heraldiku německých erbovních diplomů (Der Herold-Ausschuß der Deutschen Wappenrolle) ustanoven 3. listopadu 1869 královským patentem v Babelsbergu, ze dne 14. srpna 1882, se sídlem v Berlíně, “po předchozím prošetření z hlediska heraldického, erbovně-právního a genealogického…” předloženou žádost uznal a obnovil vystavením erbovní ruly číslo 9086/89 s platností od 17. července 1989 dědičnost šlechtického erbu po meči pro žadatele i jeho potomky, pakliže budou nositeli jména Berwid. Společenský význam erbu odpovídá současnému listovnímu přídomky “urozený erbovní Pán z Ellgutu ” (Lord of the Manor), což z hlediska tradičně historického se rovná šlechtické hodnosti vladyky.

    ————————————————————————————————————————————————–

    Erb hrabat Buquoy

    Erb hrabat Buquoy

     

    Buquoyové jsou hraběcím rodem přicházejícím ze severní Francie z provincie Artois. Do Čech přišli 1618 a usadili se v Jižních Čechách na Nových Hradech. Nynější majitel barokního zámku v Táboře-Měšicích pochází z vedlejší, tzv. české větve, tohoto rodu, který se usídlil v Liderovicích u Tábora. Tato česká linie Buquoyů vznikla morganatickým sňatkem Alexandra hraběte Buquoye (mystifikací rodokmenu prohlášen za “padlého na Sicílii”) a liderovické selky Anny Bílkové (nejbohatší selská rodina v Liderovicích ze které též pochazí legendární český sochař František Bílek). Alexander má s Annou dvě děti a sídlí s rodinou na tvrzi Liderovice, která patří jeho příteli Václavovi Kořenskému z Terešova. V jeho seznamu obyvatel Liderovic z roku 1672, se nachází zápis: ” …na hrádku Liderowickým Alexandrus Buckwoy se swojmy dwěmy ženamy Bílkowou a Sádlowou sídlem jest.” V roce 1672 byla vedena liderovická tvrz jako neobydlená a proto jí dal Kořenský z Terešova svému příteli Alexandrovi k dispozici. K propojení mezi rodem Buquoyů a Berwidů dochází v roce 1701, kdy si Mattheus Buquoy (česky: Matěj Bukvaj - syn Alexandra) z Liderovic bere za manželku Doroteu Berwidovou (česky: Dorota Bervidová) z Radkova čís. 11.  Zde v roce 1701 je počátek spojení Berwid-Buquoy.

    Josef Bada, Praha

    Bílkův hrádek na Táborsku (Chýnov)

    Bílkův hrádek na Táborsku (Chýnov)

    ————————————————————————————————————————————————–

    Erb Pánů Kořenských z Terešova

    Erb Pánů Kořenských z Terešova

    Tvrz Liderovice v době, kdy zde sídlil Alexander hrabě Buquoy se svojí ženou Annou, rozenou Bílkovou a synem Matějem (Mattheus)

    Tvrz Liderovice v době, kdy zde sídlil Alexander hrabě Buquoy se svojí ženou Annou, rozenou Bílkovou a synem Matějem (Mattheus)

    Reprezentativní vila rodiny Bílků v Praze na Hradčanech

    Reprezentativní vila rodiny Bílků v Praze na Hradčanech

     

  • Ostatní 17.10.2011 119 Comments

    Erb Nádherných z Borutína

    Erb Nádherných z Borutína

    V roce 1880 se stává novým majitelem barokního zámku v Táboře-Měšicích Jan Nepomuk baron Nádherný z Borutína. Rod Nádherných je původně rodinou českých sedláků, připomínající se roku 1654 Janem Nádherným, mlynářem z Tušovic. Jeho syn Martin Nádherný (1672 - 1746) se zapisuje v berní vizitační rule německy jako “Landmann” (česky: zemědělec). Statek s mlýnem dědí Bartaloměj Nádherný (1727 - 1805) a používá přídomku ” z Borotína”, ale šlechticem není. Teprve jeho syn Jan Nepomuk Nádherný z Borutína je povýšen do šlechtického stavu dne 15.08. 1838 erbovním diplomem (rulou), vydaným poté ve Vídni 30.11. 1838 na titul “Edler” (česky: šlechtic).  Jan Nádherný, ačkoli se narodil roku 1766 v Bohutíně, používá po svém otci přídomku “z Borotína”, pouze s tím rozdílem, že “o” se mění v “u” - tedy “z Borutína”.

    Ludvík Karel Nádherný z Borutína kupuje roku 1838 Chtoviny, Jistebnici a Veselíčko. Jeho syn, Jan Nádherný z Borutína, je v roce 1882 povýšen do stavu “barona”. V roce 1880 přikupuje k výše uvedeným panstvím ještě Měšice. Po smrti otce Ludvíka Karla Nádherného (1800 - 1868), si Jan Nepomuk ponechává Chotoviny, Veselíčko a Měšice. Jeho bratrovi Otomarovi Nádhernému z Borutína, připadá Jistebnice.

    V roce 1876 se žení Otomar Nádherný z Borutína na Jistebnici s Wilhelminou Bärenreiterovou, se setřenicí pradědečka (Grimm), dnešního majitele barokního zámku v Táboře-Měšicích. Stojí i za zmínku, že poslední majitel zámku v Chotovinách Jan Nepomuk Nádherný z Borutína (1943 - 2005) je kmotrem dcery dnešniho majitele barokního zámku v Táboře-Měšicích  Christiany Kateřiny Alžběty Berwidové-Buquoyové (viz křestní list Československé církve evangelické v Táboře ze dne 01.10. 1966). Tím je dnešní majitel zámku Dr.Dr. Jan Nepomuk Albert Berwid-Buquoy z Ellgutu ve vzdáleném příbuzenském vztahu k rodině Nádherných (Bärenreiter), i když ne ve vztahu pokrevním.

    Bärenreiterové byli německou úřednickou rodinou, pocházející původně z Berlína. Jedna jejich část se přestěhovala do Sudet a Kutné Hory, kde se věnovali s rodem Grimmů těžbě stříbra. Grimmové působili rovněž na vedoucích místech při těžbě stříbra na Příbramsku. Nejznámějšími osobnostmi z tohoto rodu jsou však pohádkáři - bratři Wilhelm Grimm (1786 - 1859) a Jacob Grimm (1785 - 1867).

    Erb hrabat Deym

    Erb hrabat Deym

    Po smrti svého otce Jana Nádherného dědí barokní zámek a statek v Měšicích Oskar baron Nádherný z Borutína (1871 - 1952). Oskar si v Záhřebu v roce 1900  bere za manželku Marii hraběnku Deymovou ze Stříže (1863 - 1916), které patří statek Paseka u Radkova. Marie Deymová se stěhuje k Oskarovi Nádhernému do Měšic a sídlí s ním na barokním zámku. Po její smrti se vdovec 01.08. 1922, žení znovu. Tentokrát si bere v Katovicích za manželku polskou zemanku z východního Pruska, Marii Chmielewskou (1882 - 1967).

    Mimo zámku je Oskar majitelem měšického statku a 399 hektarů zemědělské půdy. V roce 1920 přijímá místo úředníka (sekčního šéfa) na Ministerstvu financí v Praze. V roce 1926 uzavírá Oskar Nádherný z Borutína se státem ČSR smlouvu a na 50 let (tzn. do roku 1976) pronajímá velkostatek Měšice Zemské hospodářské škole v Táboře. Ředitelem velkostatku se stává Dr.Ing. Josef Kopečný, správcem Prof. Ing. Jaroslav Štěrba a hospodářem Anton Bartoň. Pro nedostatek vyučovacích prostor na velkostatku dává Oskar Nádherný z Borutína k dispozici některé komnaty barokního zámku v Měšicích jako učebny Zemské hospodářské školy v Táboře.

    Josef Bada, Praha

    ————————————————————————————————————————————————-

  • Ostatní 11.10.2011 87 Comments
    1699
    V tomto roce získává renezanční tvrz Jan Josef Carreto hrabě z Millesima a ještě v témže roce jí přebudovává na barokní zámek.  Rod Carretů (Carreto de Mellisimo) pochází ze severní Itálie a v Čechách obdržel  v roce 1657 tzv. “inkolát” (tzn. právo trvalého pobytu). Do Čech přišli Carretové v době 30. leté války.
    Jan Josef Carreto hrabě z Millesima přestavěl sice měšickou tvrz na barokní zámek, ale ve stylu letohrádku. Carretové bydleli na zámku v Měšicích  pouze v letních měsících. Většinu roku trávili na zámku Peruc v severních Čechách.
    ——————————————————————————————–
    1750wotapek
    Kupuje měšický zámek od Carretů z Millesima táborský rodák Jan Antonín Votápek z Ritterswaldu. Votápkové byli původně staročeskou měšťanskou rodinou, povýšenou v 18. století do šlechtického stavu rytířů s přídomkem “z Ritterswaldu”.
    Nynější majitel je zpříbuzněn s Votápky z Ritterswaldu dokonce v dvojitém vztahu. Jednou přes rychtáře Jana Prokopa, zvaného “Holý”, který se roku 1774 žení s Johannou Votápkovou z Chvalkova a Františka Josefa Grimma, který se žení 30.07. 1872 v Kutné Hoře s Vincencií Voptápkovou z Ritterswaldu. František Josef Grimm byl bratrem otce Josefiny Zdenky Bervidové, rozené Grimmové, babičky současného majitele barokního zámku v Táboře-Měšicích.
    Mimo barokního zámku v Měšicích držel Jan Antonín Votápek z Ritterswaldu statek Chvalkov, který spravovala jeho dcera Johanna, provdaná Prokopová, zvaná “Holá” a dům číslo 12 na Žižkově náměstí  v Táboře, který v roce 1780 prodal své manželce Lidmile.
    ———————————————————————————————

    Erb hrabat Caretto z Millesima

    Erb hrabat Caretto z Millesima

    ———————————————————————————————

    Grimmové jsou starou sudetoněmeckou šlechtou pocházející původně ze Švýcarska. Do šlechtického stavu rytířů byli povýšeni roku 1455 Vilémem z Grimmů (Wilhelm von Grimm) . V erbu mají zlatý štít  s červenými překříženými orlími pařáty (viz dole).

    Josef Bada, Praha

    grimm2

  • Ostatní 28.09.2011 83 Comments
    1545
    postavil Prokop z Hejlovce ve vsi Měšice (dnes součást Tábora) renesanční tvrz a nechal učinit záznam v “zemských deskách” (tzv. gruntovní knihy), že “drží” obce Měšice, Čekanice a Stoklasnou Lhotu.

    Rodina Prokopů z Hejlovce byla původně táborskou měšťanskou rodinou ze dvora Hýlov (Hejlov) u vesnice Srabov (Svrabov). Prokopové z Hejlovce sídlili na dvoře Hejlov již od počátku 15. století. Když byla jedna jejich část rodu povýšena do šlechtického stavu zemanů, začali se psát Hejlovcové z Polkovic.

    ———————————————————————————————

    1618

    přecházejí obec  Měšice a měšická tvrz do majetku Jana Šťastného z Kvasejovic. Ten se ovšem na měšické tvrzi mnoho nezdržoval a převážně pobýval se svým bratrancem Blažkem Prokopem z Hejlovce ve Stoklasné Lhotě. Prokopové odvozují svůj původ od legendárního husitského vojevůdce Ondřeje Prokopa, zvaného “Holý”. Vedlejší větev Prokopů z Hejlovce, která se usadila ve Stoklasné Lhotě, se od 18. století psala s přívlastkem “zvaný Holý”. Tak např. Lidmila Votápková z Ritterswaldu, sídlem na barokním zámku v Měšicích, jmenuje roku 1774, Jana Prokopa, zvaného “Holý”rychtářem ve Stoklasné Lhotě, po sňatku s její dcerou Johannou, rozenou Votápkovou.

    Rod Prokopů, zvaných “Holý” ze Stoklasné Lhoty vymírá roku 1942 úmrtím Anny Prokopové, zvané “Holé”, která se dne 22.01. 1889 provdala za Jana Bervidu z Radkova na statku baronů Nádherných z Borutína. Výše uvedená Anna Bervidová byla babičkou Věry Berwidové-Buquoyové z Ellguthu, matky dnešního majitele barokního zámku v Táboře-Měšicích, Dr.Dr. Jana Berwida-Buquoye z Ellguthu (číslo erbovní ruly 9086/89. Der Herlolds-Ausschuß der Deutschen WR). Dnešní majitel zámku v Táboře-Měšicích je tedy pokrevním příbuzným tehdejších majitelů objektu, vladyky Prokopa Hejlovce z Polkovic(renesanční  tvrz) a rytíře Antonína Votápka z Ritterswaldu (barokní zámek).

    Josef BADA, Praha

    ——————————————————————————————–

    Ondřej Prokop, zvaný "Holý"

    Ondřej Prokop, zvaný "Holý"

    Erb Hejlovců z Polkovic

    Erb Hejlovců z Polkovic

  • Ostatní 20.09.2011 113 Comments
    Barokní zámek Tábor-Měšice
    Barokní zámek Tábor-Měšice

    Barokní zámek Tábor-Měšice je sídlem Českého institutu mezinárodního setkání (ČIMS), Chýnovská 1, CZ- 391 56 Tábor, telefon/fax: + 381 256 049 (záznamník).

    E-mail: jan.berwid-buquoy@arcor.de

    _______________________________

    Český institut mezinárodního setkání (ČIMS) je občanské sdružení zabývající se osvětovou činností v oblastech politiky, hospodářství, sociálních vztahů a kultury ČIMS je rozdělen do čtyř sekcí: Asociace lidských práv a vzdělání (John F. Kennedy), Klub česko-německého setkání (Konrad Adenauer) Fórum Ludwiga Erharda (hospodářství) a  Společnost  Jana Bervidy (kultura).

    John F. Kennedy

    John F. Kennedy

    Konrad Adenauer na titulní stráce US magazínu Time Konrad Adenauer na titulní stránce US magazínu Time                                           adenauer-erhard1 Ludwig   Erhard und  Konrad Adenauer v německém  parlamentě (Bundestag)

    ___________________________________________________________________________________________________________________________

    Stálé výstavy:
    • JOHN F. KENNEDY a jeho doba (současně výstava amerických historických akcií).
    • KONRAD ADENAUER - člověk, politik a Evropan (současně výstava historických akcií z doby “německého hospodářského zázraku”).
    • PŘEPADENÍ ČESKOSLOVENSKA SOVĚTSKOU ARMÁDOU - 21. srpen 1968 (současně výstava dobové fotodokumentace a bojové techniky).

    ČIMS byl registrován Ministerstvem vnitra České republiky dne 23.10. 2000 (registrační číslo: VS/1-1/45 046/00-R). Jeho identifikační číslo (IČO) je 70868581.

    _______________________________________________________________________________

    President ČIMS - Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy

    President ČIMS - Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy

    _________________________________________________________________________________